Českou kulturu má aktuálně ve vládě na starosti politik, na kterého lidé pískají i tam, kde je skoro doma. Oto Klempíř, rodák ze Slovácka, si totiž v pátek vysloužil pískot a odmítnutí na folklorním festivalu ve Strážnici. Navíc to není poprvé, kdy se Klempíř na některé z veřejných akcí setkal s podobou odezvou.

To by mělo být pro ministra, jehož role se kromě jiného zakládá i na budování alespoň korektních vztahů s umělci a kulturní scénou, přinejmenším limitující. Tím spíš když může předpokládat, že nešlo o poslední protest vůči jeho osobě. Již tento pátek má Klempíř zamířit na zahájení festivalu v Karlových Varech, kde s jeho účastí počítají.

Pro řadu jeho předchůdců by podobné vědomí – že v zásadě všude může počítat s odmítnutím – bylo problematické. Klempířova pozice ale může být specifická. Ministr, který tlačí osekání rozpočtů veřejnoprávních médií, respektive změnu jejich financování, a obecně funguje konfrontačněji, má podle politologa Lukáše Jelínka dva faktory, které hrají v jeho prospěch.

Oba souvisí s